Historie katedry sahá do 50. let 20 století. Od roku 1951 byla Vysoká škola báňská poprvé v historii rozdělena na fakulty. V roce 1951 tvořily tehdejší VŠB 3 fakulty: Hornická fakulta, Hutnická fakulta a Fakulta báňského strojnictví. Vládním nařízením z 19. 8. 1952 se ustanovila ekonomicko-inženýrská fakulta, která připravovala absolventy pro technicko-ekonomické práce v oblasti hornictví a hutnictví.
V roce 1955 vznikla na hornické fakultě tehdejší Vysoké školy báňské tzv. volná katedra, která podle svého statutu sdružovala katedry dobývání ložisek, důlního měřictví, ekonomiky a organizace hornictví z fakulty ekonomicko-inženýrské a katedry technické mechaniky a důlní dopravy z fakulty báňského strojírenství.
Ve studijním roce 1959/1960 došlo k dalšímu mezníku, neboť na základě vládního nařízení z května 1959 byla geologická fakulta přičleněna k fakultě hornické, ke které byla rovněž připojena specializace ekonomika a organizace hornictví ze zrušené ekonomicko-inženýrské fakulty. Tato specializace se stala základem stejnojmenné Katedry ekonomiky a organizace v hornictví. Katedra se vnitřně členila na dva ústavy, a to Ústav organizace a plánování v hornictví a Ústav ekonomiky a normování v hornictví.
Významným mezníkem byl studijní rok 1971/1972, ve kterém vznikl v rámci Katedry hlubinného dobývání nový Ústav mechanizace a automatizace v hornictví.
Od studijního roku 1981/1982 působí na Hornicko-geologické fakultě Katedra ekonomiky a řízení v hornictví.
Celospolečenské i ekonomické změny probíhající na počátku 90. let minulého století způsobily, nejen útlum hornictví, ale také nutnost restrukturalizovat fakultu. Restrukturalizace znamenala jednak úpravy v obsahové náplni stávajících oborů nebo vznik studijních oborů zcela nových.
V roce 1992 rozšířením studijního a odborného profilu katedry Ekonomiky a řízení v hornictví vznikla katedra Ekonomiky a řízení v oblasti surovin.