Česko je střechou Evropy: naše srážky od nás odtečou.

Vodu měl rád vždy. „Dokonce jsem závodně plaval,“ směje se Tomáš Dvorský. Zároveň ho bavila technika, a tak šel po základní škole na chemickou průmyslovku v Ostravě a posléze vystudoval Technologie a hospodaření s vodou právě na VŠB-TUO, na jejíž Hornicko-geologické fakultě i nyní působí jako pedagog.

Jaký je váš názor na hospodaření s vodou v České republice? Jak je na tom naše republika v porovnání s jinými státy?
Je důležité si uvědomit, že jsme střechou Evropy. Tím pádem veškeré srážky, které v České republice spadnou, odtečou mimo ni. Domnívám se, že na tento fakt se musíme zaměřit. Může se zdát, že tento problém by mohla vyřešit stavba velkých nádrží, nicméně spíše bychom měli svou pozornost věnovat budování koncepce hospodaření s vodou v krajině, jejíž součástí mohou být i tyto nádrže. Dalším velkým problémem je z mého pohledu administrativní zátěž, která zájemce z řad obyvatel odrazuje od realizace projektů týkajících se zadržování vody v krajině. V jiných státech světa jsou tyto aktivity podporovány mnohem více.

Zmínil jste vodní nádrže, co říkáte na jejich budování v České republice?
Každý člověk to vidí jinak. V poslední době došlo k rozšíření lokalit pro možnou výstavbu nádrží, což má své zastánce i odpůrce. Myslím, že zrovna zde platí zlatá střední cesta – nemůžete jen budovat velké nádrže nebo vodu zadržovat jen v mokřadech. Příkladem v naší republice může být momentálně jediná rozestavěná velká nádrž, konkrétně přehrada Nové Heřminovy na řece Opavě. Jedná se o přehradní profil, jehož projekt existuje od roku 1911 a postupně se přepracovával. Spolu s ní se budovaly také menší poldry a v plánu jsou také další opatření na horním toku řeky Opavy.

 Je to tak, že vody ubývá?
Vody je pořád stejně, mění se ale rozložení a množství srážek – místo, intenzita. Několikrát se stalo, v České republice nevyjímaje, že nějaké území zasáhly bleskové povodně. Během jednoho dne spadne 80 nebo 90 milimetrů srážek a o třicet kilometrů dál vůbec pršet nemusí, lidé se tam mohou potýkat s klimatickým suchem. Máme sucho klimatické a sucho hydrologické. Při klimatickém suchu se nedoplňují zásoby podzemní vody, z něj pak může vzniknout sucho hydrologické. 

Poslední měsíce ale pršelo docela intenzivně. Jak je Česká republika připravena na velkou vodu?
Člověk chrání svá sídla dle důležitosti. Jiná zabezpečení před povodněmi mají města, jiná obce. V krajině by mělo docházet k rozlivu v říční nivě, protože je schopná vodu zadržet a následně i zasáknout. Dnešní vodní díla a jejich bezpečnostní prvky jsou dimenzovány na tisíciletou vodu, nicméně na základě posledních údajů z proběhlých povodní dochází k navyšování kapacit bezpečnostních přelivů až na desetitisíciletou vodu. Z praxe mohu uvést rekonstrukci vodního díla Šance, kdy Povodí Odry rozhodlo na základě údajů a reálné situace za povodní, že je kapacita bezpečnostního přelivu nedostačující. Dnes již rekonstruovaný bezpečnostní přeliv zvládne převést desetitisíciletou vodu.

Ve svém výzkumu se věnujete vývoji nových, ekologických stavebních materiálů na bázi průmyslového odpadu, jaké jsou přínosy těchto materiálů?
Zásadní je, že snižujeme množství odpadu, který byl vyprodukován. Pracujeme s odpady z metalurgického průmyslu, využíváme také plasty. Ve své disertační práci jsem navrhl tepelně izolační omítku, jejíž součástí je drcená polyuretanová pěna z aut a lednic. Navrhl jsem vhodnou úpravu jejího zdrobňování a zakomponování do cementové matrice – vznikl tak nový materiál, který je ekologický, navíc má podobné, ne-li lepší vlastnosti než produkty, které se již na trhu nacházejí.

Spousta z nás bere vodu jako samozřejmost. Jakých největších chyb se lidé dopouštějí při hospodaření s vodou a jak s ní mohou šetřit?
Člověk by měl začít hlavně u sebe doma a udělat si „audit“, jak s vodou hospodaří on sám – průměrná denní spotřeba vody na jednu osobu v ČR je cca 134 litrů za den. Spousta domácností plýtvá vodou při sprchování. Mezi další nejčastější problémy patří kapající kohoutek nebo protékající záchod. Ideální je páková baterie s perlátorem a dvoufázové splachování toalety. Větší možnosti mají lidé žijící v rodinném domě – existuje systém takzvané šedé a bílé vody. Šedá voda je voda z koupelny – třeba ze sprchy, umyvadla, pračky, sušičky –, kterou můžete třeba pomocí membránových procesů přečistit a znova použít, například jako vodu užitkovou. Dalším příkladem je využívání dešťové vody.

Text: Ing. Barbora Urbanovská , Foto: Zuzana Wrbková